Články o ilustraciČlánky o ilustraci
"Pro každého něco, pro někoho nic" - reflexe z výstavy"Pro každého něco, pro někoho nic" - reflexe z výstavy
Mgr. Erika GrendelováMgr. Erika Grendelová
(Ester Tajrychová, 11. 1. 2012)

Sdružení Ilustrátoři existující již od roku 2009 se za dva roky stalo stálou platformou pro autory, kteří se snaží o zviditelnění ilustrace a přidružených médií. Devět členů sdružení se v listopadu 2011 představilo na výstavě s názvem „Pro každého něco, pro někoho nic“ v prostorách galerie U Prstenu v Praze, která se uskutečnila v rámci KOMIXfestu 2011.

Samotné výstavní prostory, jak tvrdí i Klára Domlátilováspoluautorka koncepce výstavy, „nemají ambice galerie a tak se jistým způsobem snaží být o něco blíže lidem, jako by to zřejmě nebylo možné v klasických galerijních prostorech“. Intimní atmosféra těchto prostor poskytla autorům místo pro zhmotnění společných výtvarných základů ilustrace a komiksu.
I když je obvykle komiks spojovaný s masovou kulturou a nenasytnými masami čtenářů, každý čtenář, má-li zájem o komiks, grafický román nebo knihu, nakonec s dílem zůstává sám a takto osamoceně vnímá malý svět vytvořený autory, luští labyrinty myšlenek, ale zároveň spoluvytváří příběh. Čtenář není pasivním. Vyžaduje se od něho spolupráce, ochota vstoupit do příběhu a alespoň na chvíli přestat vnímat svoje okolí. Na této myšlence je postavená i koncepce výstavy. Příběh, fantazie, hravost a samotný vztah čtenáře a knihy byli společnými jmenovateli vystavených děl. Pro každého něco, pro někoho nic. Pokud divák nebyl ochotný spolupracovat, z výstavy mohl odejít zklamaný.  

Jak uvádějí autoři výstavy, expozice byla zaměřena proti klasické instalaci komiksových prací a tak nutila diváka vnímat díla odděleně, ale podobně dávala možnost divákům domýšlet a spoluvytvářet příběhy. Jednotlivé práce jsou záměrně osvobozeny, odtrženy od textu nebo naopak od obrazu vůbec a nabízejí jen mluvené slovo, které jste mohli vnímat v přítmí místnosti. Výstava se tak jistým způsobem stala návratem do dětských dob, kdy nám naše zbožňované maminky četly v přítmí našeho pokojíčku před spaním pohádky na dobrou noc, nebo když jsme si je už jako zdatnější malí čtenáři četli sami pod lampou a bloudili nekonečným světem představ a imaginace. Schopnost vrátit se do světa postav sehrávala v případě výstavy významnou roli, jak potvrzují i samotná slova paní Domlátilové: „Obraz zbaven textu odkryje velikost a všestrannost média a nabídne tak volnou vizuální hru. Do prostoru galerie byl divák pozván, ale ponechán o samotě, podobně jako když čte knihu a jediným společníkem mu je stolní lampa“.

Lampa sehrála zajímavou roli právě v poslední místnosti, kde na diváky čekal hrdina osvobozen a bloudící jako stín po stěnách a podlaze, potvrzujíc tak hravost a intimní atmosféru výstavy. Divák musel hledat vlastní cestu médiem, výstavou a kontexty, které výstava nabídla. Pro spojení významových nití obrazů bylo zapotřebí využít fantazii, hravost a osvobodit se od okolního světa a vnucených modelů. Proto byla interakce diváka nezbytností, aby díla mohla být pochopena a adekvátně vnímána. Divák to neměl nijak usnadněno, avšak jeho ochota spolupracovat byla odměněna nezapomenutelným zážitkem v podobě obrazu, světelné hry i zvuku.

Výstava se uskutečnila v galerii U Prstenu v Praze od 1. 11. do 31. 11. 2011.
Autoři koncepce: Klára Domlátilová, Vojtěch Domlátil, Jiří Franta.
Vystavující: Barbara Šalamounová, Renáta Fučíková, Pure Beauty, Martin Raudenský, Kateřina Sechovcová, Jiří Franta, Vojtěch Domlátil, Františka Lachmanová, Zbyněk Havlín.